Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Ošetření kořenových kanálků neboli endodontické ošetření v je postup používaný v zubním lékařství, kdy lékař provádí odstranění nevyléčitelně nemocné, zanícené, poraněné nebo již mrtvé zubní dřeně. Cílem je zabránit hnisání a následně tvorbě abscesu na špičce kořene zubu, což může snadno vést ke zničení kosti, v níž je zub uchycen. Nejčastějšími příčinami poškození nebo odumírání zubní dřeně jsou odštípnutí nebo jiné zranění zubu či hluboký zubní kaz. Viz také endodoncie, reendodoncie.

Kořenový kanálek (lat. canalis radicis dentis) je zúžená část dřeňové dutiny uvnitř zubu. Kořenový kanálek vyúsťuje na hrotu kořene zubu drobným otvůrkem, kterým do zubní dřeně vstupují krevní cévy a nervy. Ke každému kořeni zubu vede jeden kořenový kanálek (má-li zub více kořenů, má tedy i více kořenových kanálků). Viz také ošetření kořenových kanálků.

Kornatění tepen je lidové označení pro aterosklerózu.

Kořen zubu (lat. radix dentis) je uložen skrytě v horní nebo dolní čelisti a je zakončen hrotem. Počet kořenů se u zubů liší. Stoličky mají například více kořenů (až tři), zatímco řezáky nebo špičáky mají pouze jeden kořen. Viz také zuby, zubní korunka.

Kořen penisu (lat. radix penis) je skrytá část penisu, která se připojuje ke spodním okrajům stydkých kostí a stydké spony.

Resekce kořenového hrotu je chirurgický zákrok, při kterém se odstraní špička kořene zubu, kterému již byl neúspěšně (nebo jen s částečným úspěchem) ošetřen kořenový kanálek a okolní zanícená oblast. Dříve bylo toto ošetření považováno za poslední možnost záchrany zubu, pokud se nepodaří dokonale vyčistit kořenové kanálky; dnes je do značné míry nahrazeno reendodoncií, zatímco resekce kořenového hrotu se provádí jen ve výjimečných případech. Viz také resekce.

Centrální kanálek míchy (lat. canalis centralis medullae spinalis) je prostor vyplněný mozkomíšním mokem, který prochází celou délkou míchy. Tento kanálek začíná pod čtvrtou mozkovou komorou, ze které do něj proudí mozkomíšní mok. Podobně jako mozkové komory je i centrální kanálek míchy vystlán epitelem, který je tvořen ependymovými buňkami. Kanálek jednak pomáhá přenášet do míchy živiny, jednak míchu do jisté míry chrání tím, že částečně tlumí nárazy do páteře. Viz také centrální, mícha.

Semenotvorné kanálky (lat. tubuli seminiferi) jsou tenké stočené kanálky uvnitř varlat. V semenotvorných kanálcích probíhá spermatogeneze. Semenotvorné kanálky jsou hustě stočené do spirál: odhaduje se, že všechny kanálky v jednom varleti mají celkovou délku 250 až 300 metrů.

Vypuzovací kanálky je jiný název pro ejakulační vývody.

Polokruhové kanálky (lat. canales semicirculares) jsou součástí kostěného labyrintu ve vnitřním uchu. Polokruhové kanálky se podílejí na smyslu pro rovnováhu. V každém uchu se nacházejí tři polokruhové kanálky: přední polokruhový kanálek (canalis semicircularis anterior), laterální polokruhový kanálek (canalis semicircularis lateralis), zadní polokruhový kanálek (canalis semicircularis posterior). Tyto kanálky vzájemně svírají přibližně pravé úhly, jsou vyplněné tekutinou a na jednom konci mají ampuly (rozšířené části), které obsahují nervová zakončení. Obrázek: Kostěný labyrint – schematický nákres. Kostěný labyrint se skládá ze tří hlavních částí: polokruhových kanálků (vlevo) předsíně (uprostřed) a hlemýždě (vpravo). U oblastí označených jako utriculus a sacculus jsou uvedeny pouze latinské popisky, protože české názvy nejsou běžně zažité. (Zdroj: This W3C-unspecified vector image was created with Adobe Illustrator. - File:Bony labyrinth.png, Public Domain, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=15023796) Obrázek 2: Rovnovážné ústrojí – princip vnímání rotace. (Zdroj: By OpenStax: Anatomy & Physiology, March 11, 2023, CC BY 4.0) Viz také kostěný labyrint, vnitřní ucho.